Páni a kluci z The Airbags, konkrétně Mike, Caps, Pete a Toothpick, mohli svůj debut vydat už před nějakými třemi léty. Bohužel nebylo u koho. Po vydání EP "For All of You Who Hold the Fire", které vyšlo na vlastní značce, Next Page Records, začala tak kapela připravovat ve studiu Bellatrix své první full-length CD. Do distributorských rukou se ale finální produkt, pojmenovaný "Broken Symphony", dostal až letos a to už za výrazného přispění Sony BMG. Křest novinky si pak kapela odbyla koncem října v pražském Futuru. A zazvonil zvonec... - jenže tak lehce z toho zase nevyváznu. Takže dobrá, špatná nebo jaká teda?
The Airbags fungují pod manažerskou taktovkou Roberta Vlčka, muže "s břichem", který se vyznamenal už při práci s Clou. Obě kapely pojí dohromady kromě vzájemného kamarádství i společné koncertní výjezdy, jen zkrátka jednu z nich už na MTV dávali a tu druhou takové štěstí zatím nepotkalo. Dodávám, že obě party se hlásí k emo-punkovému poselství, jestli tedy něco takového existuje. Styčné body v hudebním projevu obou kapel tedy není tak těžké určit. Kytary nahuštěné přes sebe, melodické vybrnkávání mezi refrény, nikterak výrazný pokus o dojemný vokál a poctivá street image. Jenže The Airbags přece jenom v něčem své slavnější kolegy předbíhají. Na rozdíl od "Postcards" se mě totiž "Broken Symphony" dokázala dotknout a když jsem si s ní dal tak třetí rande, už se mrcha nechtěla pustit. První, co musím pochválit je na naše poměry vydařený a přehledný booklet. Dělám to proto, že se s tím naši grafici v poslední době moc nemažou, tak aby věděli, že my je stále sledujeme. To sem ale nepatří. The Airbags si pořádně mákli hlavně na přiloženém kompaktu. Muzika, kterou kapela produkuje, není sice instrumentálně náročná, ale všech "pět pé" obsahuje. Aspoň tak nějak podobně to po poslechu cítíte. Tyhle dobře postavené kulisy ale mají i svá zákoutí. Pro pozornější z vás se v nich pak schovávají prvky a figury, které stojí za povšimnutí. Pochmurné anglické texty, podzimní náladovost, punková svižnost a hard-coreový důraz. To všechno na oprýskaném kytarovém podnose. Nedostatek inspiračních zdrojů tedy kapelu rozhodně netrápí. Tentokrát ani nevyzvednu byť jen jedinou skladbu, ale to pouze proto, že deska působí homogenním dojmem. Sice by se určitě našlo pár věcí vhodných pro nasazení do vysokých rádiových rotací, každopádně bych chtěl být u toho, až je bude někdo vybírat a pak svou volbu ospravedlňovat. U mě osobně se ale konceptuální hudební vize vždy s dobrou potázaly a tenhle debut je nakonec usvědčujícím důkazním materiálem. No a když do toho započítám to, jak to zní naživo, nezbývá mi než dát zelenou.
Nebudeme to prodlužovat. "Broken Symphony" je hudebně vyzrálá deska, přesahující škatulku emo-punku. Body musím přidat i za dobrou zvukařskou práci, i když... ale co už, The Airbags jsou prostě mladí, dobří, draví a vězte, že o nich ještě párkrát uslyšíte. A i kdyby pak budoucnost nebyla tak růžová, smutek a slzy nejsou na místě, protože minimálně jednu kvalitní desku tahle kapela už vydala.