close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

red hot chili peppers

5. prosince 2006 v 21:09 | Edril
Bono z U2 se jednou nechal slyšet, že vždy když se podívá na takové Red Hot Chili Peppers, znovu si uvědomí, v čem jeho mateřská kapela pokulhává. A to není jedinou hvězdou, která kdy před kalifornskou partou s poněkud bizarním názvem smekla. Najít dnes druhou rockovou kapelu, která se těší takovému respektu ze strany kolegů a ještě prodává miliony desek, prostě nejde.
Na nový počin funkrockových velikánů jsme museli čekat plných pět let. Přesto nelze obviňovat čtveřici z toho, že by se válela na svých luxusních švédských kanapích. Snad jen ve zkratce - výběrovka "Greatest Hits", DVD "Live at Slane Castle" a v neposlední řadě koncertní 2CD "Live in Hyde Park". Stejně jsme ale chtěli hlavně celou tu dobu vědět, jak zní "papričky" pro nové tisíciletí. Škarohlídi předkládali svou vizi o opakujícím se stereotypu "By The Way". Věrní srdcaři zase nedali pokoj s hudebním průlomem á la "Blood Sugar Sex Magik". Ani jedné skupině nakonec nedává výsledek za pravdu. Zároveň ale také ani jedna nemusí být zklamána.
V muzice Anthonyho, Johna, Fley a Chada jsou tři faktory, díky nimž už téměř dvacet let ukazují záda hudebnímu šoubyznysu. Funkový náboj písní, nápadité melodie a John Frusciante. Podtitulem novinky "Stadium Arcadium" by s trochou nadsázky mohlo být "aneb za vším hledej kytaru". Celé dvojalbum obsahuje dohromady 28 skladeb, v nichž mé tvrzení dojde opodstatnění. Tak pestrý jídelníček si ve svém kytarovém pouzdře nosí zřejmě jen tenhle čím dál víc pohublý vlasatec. Odsekávané rify, posmutně táhlá sóla, bláznivý kytarový štěkot, náladová echa, je toho na jednu desku snad až příliš. Prosekávat se Fruscianteho zvukovou džunglí muselo dát tentokrát ostatním pořádně zabrat. "Stadium Arcadium" ale vyvolává dojem toho, že se při tom všichni ohromně bavili a dny ve studiu si užívali naplno.
Album tvoří dva disky. První "Jupiter" a druhý, jež má být jeho pomyslným protipólem, zvoucí se "Mars". Ve skutečnosti jsou si obě placky podobné a rozdělení obsahu na polovic bylo jen čistě praktickou záležitostí. Úvodní věc a první singl "Dani California" by mohl nevěřící Tomáše utvrdit v přesvědčení, že jde zase jen o vykrádání sama sebe a od pravdy by nebylo daleko. Jenže utrápená "Snow (Hey Oh)", energická "Charlie" nebo stadiónová věc "Wet Sand" vyvrací pochyby s okamžitou platností. Melodie se vám příjemně dostávají pod kůži, a když už na ně pomalu zapomínáte, zavrtávají se hned další "parazité" a vám nezbývá než jim k tomu ještě podupávat a zpívat si s nimi. Každá píseň aspiruje svou chytlavostí na svůj vlastní videoklip a zároveň ho žádná nemůže mít stejný. V "Hump De Bump", "21st Century" a "Animal Bar" skáčou všechny nástroje po svých funkových kořenech. Při "Make You Feel Better" nebo "We Believe" nám Kiedis a spol. ukazují svou dospělou hudební polohu. Ostatně přívlastek dospělá sedí na tuto desku jak prdel na hrnec.
Pravdou ale také je, že hrací čas něco přes dvě hodiny je vyčerpávající, o tom nic. Věřte, že poslechnout si "Stadium Arcadium" na jeden zátah bylo i pro recenzenta úkolem vskutku těžším, než by se mohlo zdát. Ale minimálně stejně obtížné je vytknout Redhotům na novince nějakou slabší chvilku. Kromě toho, že je nahrávka kompaktní, pyšní se také perfekcionistickým zvukem za něj budiž pochválen dvorní producent pánů Rick Rubin. K tomu připočtěte docela šáhlý, ale zajímavě zpracovaný booklet a máte před sebou jednu z nejlepších desek letošního roku. A ano, přiznávám, i když to tu všechno už někdy bylo.
ze serveru
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kata Kata | E-mail | 25. ledna 2008 v 15:13 | Reagovat

Placebo je dobry,a redhotci taky a taky jsou skveli Systemacci a U2.a jinak to sou sracky:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama